PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že sa aj na slovenskej metalovej scéne „zmodernieva“, sa mohli presvedčiť návštevníci koncertu v bratislavskom Randal Clube. Na krst debutového CD skupiny RUMBURAX si do priestorov v budove YMCA (sic!) našlo cestu snáď stopäťdesiat fanúšikov.
Program odštartovala nie neznáma formácia ŠVABLAST (spriaznená so svojho času prvoligovými TESTIMONY). Zohratá štvorica sa prezentovala kompaktným výkonom so solídnymi metalcorovými koreňmi. ŠVABLAST tlačia na pílu kde sa len dá, nezriedka došlo až na grindcorové klepačky. Rovnako ako nedávno na týchto stránkach spomínaní ADACTA aj ŠVABLAST príjemne prekvapili kombináciou vyhratosti (bodaj by nie), svetového imidžu a priamočiarej razancie, ktorá tryskala z pódia. To, že sa po pár skladbách začalo hýbať aj publikum, neprekvapilo.
Druhými v poradí boli prví z dvojice zahraničných hostí, moravskí nu-metalisti CRASHPOINT. Ťažko sa vyjadrovať k reprezentantom štýlu, ktorý sa v krajine vzniku vlastne nikdy nenachádzal v undergrounde a aj preto sa len minimálne vyvíjal. „U nás“ je situácia iná, a až na zopár prevarených televíznych hviezdičiek sa crossoverové či nu-metalové spolky svojou muzikou hlavne bavia. CRASHPOINT zaujali hlavne viac-menej vydarenými výletmi k reggae, v klasickejších hopsavých pasážach išlo len o bežný štandard. Menej živočíšne, no o to viac poslucháčsky prístupné vystúpenie skupiny, ktorá sa inak v štýlových mantineloch pohybuje s takou istotou, že je až prekvapivé, že sa stále motá po malých kluboch.
Plzeňských DIVE čakalo preriedené publikum, no aj napriek rozčarovaniu ansámblu z nie optimálnych podmienok a minima času dostalo výdatnú porciu (post?)hardcorového dynamitu. Tvorba DIVE kombinuje vysoké inštrumentálne schopnosti s na maximum vytočenou intenzitou. Kým statickí (bas)gitaristi sa sústredili na svoje struny a hmatníky, frontman David Martínek sa celú dobu trvania koncertu nachádzal akoby v tranze. DIVE oscilujú medzi kľudnejšími, emotívnejšími pasážami a nekompromisným besnením, vypĺňajúc celé spektrum medzi oboma extrémami. Premýšľavá hudba kvarteta reprezentovala štýly, ktoré sa na naše územie stále v podstate len importujú. David si v polovici koncertu zaplával na rukách divákov, strhnúc so sebou odposluch a mikrofónové stojany. Akoby sa nič nestalo; jazda s plným nasadením nepozná brzdový pedál. Aktuálny album „Songs To Be Afraid Of“ stojí za povšimnutie, i keď grády koncertu nedosahuje.
„Alternatívni“ metalisti RUMBURAX boli pre väčšinu ľudí najväčším ťahákom večera. Bratislavčania krstili album „Sad Happiness“ v na akciách podobného formátu nie často videnej atmosfére. Nálepka, ktorou skupina sama seba častuje, je vcelku výstižná. RUMBURAX pôsobia pomerne originálne, fúzujúc dostatočný počet štýlov na to, aby sa vyhli obvineniam z kopírovania. Základ je znovu prevzatý spoza oceána, okrem nu-metalu či crossoveru sa mihnú vplyvy grunge. Som zvedavý na konfrontáciu s českou žánrovou špičkou THE SWITCH, ktorá sa uskutoční 19.2. v relácii Metro na STV. Vsadil by som síce na THE SWITCH, ale o RUMBURAX zrejme ešte bude počuť.
V čase, keď bratislavská doom, black či heavymetalová scéna prakticky zanikla a nezriedka sebaparodujúc živorí v kulturáčikoch na samej periférii, sa vyformovali nové skupiny, ktoré (čo je potešujúce) dokážu pritiahnuť ľudí na koncerty. Tentokrát je živnou pôdou hardcore, v celosvetovom merítku si po rokoch znovu podávajúci ruky s metalom. Uvidíme, koľko to vydrží.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.